Historie města

První dochovaná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. vzal pod svou ochranu kostel sv. Bartoloměje s rytířským řádem cyriaků. Městský znak však odkazuje na legendu o události z roku 1158, kdy se rytíř Ješek z Pardubic účastnil obléhání Milána. Prvním písemně doloženým majitelem Pardubic byl na počátku 14. století zemský soudce Půta z Dubé, po němž do Pardubic přišel rod, který byl později znám jako páni z Pardubic. Rod měl ve znaku přední stříbrnou (dnes bílou) polovinu koně se zlatou uzdou na červeném poli. Tento symbol Pardubice přijaly jako znak města a používají jej dodnes. Roku 1340 město po svém otci zdědil Arnošt z Pardubic, pozdější první arcibiskup pražský a rádce císaře Karla IV.

Největší rozkvět Pardubic nastal po roce 1491, kdy je koupil nejmocnější šlechtic Českého království a nejvyšší hofmistr království českého Vilém z Pernštejna, který na Pardubicku začal systematicky vytvářet jeden z největších feudálních velkostatků. Pardubice si zvolil za centrum svého panství a začal tu budovat město, které odpovídalo jeho postavení. Výstavba byla tak honosná, že se v Čechách vžilo přísloví „skví se jako Pardubice“. Pernštejnům město vděčí za celé historické jádro s renesančním náměstím, které je od roku 1964 městskou památkovou rezervací. Jejich dílem je i unikátní přestavba bývalého hradu na pohodlný palác obehnaný mohutným opevněním. Slavná éra Pernštejnů skončila roku 1560, kdy bylo zadlužené panství prodáno císaři Ferdinandovi I. Během třicetileté války město odolalo obléhání švédským generálem Torstensonem roku 1645.

Další významný okamžik pardubické historie přišel v roce 1845, kdy Pardubicemi poprvé projel vlak na trati Praha – Olomouc. Město se stalo významným železničním uzlem a nastal zde rozvoj potravinářského, strojírenského a chemického průmyslu, což s sebou přinášelo i rozkvět společenského a kulturního života. V roce 1874 se poprvé běžel dnes světoznámý dostih Velká pardubická steeplechase. K šíření věhlasu Pardubic také výrazně přispěl pardubický rodák aviatik Jan Kašpar, kterému se na stroji Blériot roku 1910 podařilo jako prvnímu Čechovi vzlétnout a o rok později na témže stroji podnikl historický let z Pardubic do Prahy.

V roce 1919 zde byl založen elektrotechnický závod Telegrafia a o rok později vznikla nedaleko Pardubic továrna na výbušniny Explosia Semtín. V období mezi dvěma světovými válkami se ve městě rozvíjel i kulturní a zvláště sportovní život. Začala se zde hrát tenisová Pardubická juniorka a jezdit plochodrážní závod Zlatá přilba. Rozkvět města zastavila až německá okupace. Velký vliv na místní odboj měla především výsadková skupina Silver A, jejíž členové – českoslovenští vojáci vyslaní do protektorátu z Anglie – našli v Pardubicích a okolí pomoc i úkryt při navazování spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a jeho následné smrti bylo v Pardubicích v souvislosti s působením skupiny Silver A na popravišti Zámeček mezi 3. červnem a 9. červencem 1942 popraveno 194 českých vlastenců. V prosinci 1942 bylo z Pardubic do koncentračních táborů deportováno 563 židů a během roku 1944 zažilo město tři nálety anglo-amerického letectva, které bombardovalo zdejší rafinerii a letiště. Při náletech zahynulo přes dvě stě padesát lidí, zničených domů bylo kolem tisíce.

S rozvojem dopravní sítě a průmyslu města je těsně svázána i historie vysokého školství v Pardubicích. Výuka na nově založené Vysoké škole chemické byla zahájena v roce 1950, ze které se v roce 1994 stala Univerzita Pardubice. V 50. letech 20. století zde byla zavedena trolejbusová doprava a postaveno nové vlakové nádraží. V roce 1995 začalo ve městě fungovat mezinárodní civilní letiště.

V současnosti se Pardubice pyšní nejen svou dlouholetou tradicí v oblasti dostihového sportu a výroby perníku, ale také plochodrážním závodem Zlatá přilba, tenisovou juniorkou či mnoha dalšími akcemi pořádanými v průběhu roku.