O Červeňáku

Setkání odlišných prostředí: okolí řeky a lesostepi

Řeka Chrudimka zde tisíce let hloubila svoje koryto do druhohorních mořských sedimentů. Nad řekou se tak nyní zdvihá opuková stráň vystavená slunci. Zároveň se proud řeky rozléval do tůní i slepých ramen a přinášel štěrk, písek i úrodné bahno. V těsné blízkosti se tak ocitla mokřadní stanoviště podél toku řeky a suché stepní prostředí na osluněném svahu.

Propojení i oddělení města

Území Červeňáku z jedné strany přiléhá k městu, druhou hranici tvoří řeka Chrudimka. Přes řeku vedou dva historické příhradové mosty: Červeňák a Zeleňák. Místo setkání řeky a města tvoří vrchol pomyslného trojúhelníku, jímž vede přímé spojení do centra Pardubic. Z další strany pak na Červeňák navazuje volná zemědělská krajina.

Zároveň jste zde ve městě, ale jste od něho odděleni.
Jste zde blízko centra města, ale obklopeni přírodou ze všech stran.

Přetváření člověkem probíhalo po staletí

Současnou podobu místa výrazně ovlivnil člověk. V okolí kostela v Pardubičkách lidé hospodařili už od 13. století. Kopec býval dříve úplně holý, v 16. století na jeho svazích se pěstovala vinná réva. Koryto řeky Chrudimky zde bylo regulováno až koncem 19. století, ale při vyšším stavu hladiny se voda do okolí rozlévá dodnes.

V roce 1919 začalo vojenské využití místa. Do začátku druhé světové války zde železniční pluk cvičil stavbu mostů, náspů, tratí i lanovek. Vojáci technické objekty neustále rozebírali, přesouvali a znovu budovali. Po válce se zde stavělo již podstatně méně, ale až do roku 2003 armáda prostor aktivně využívala.

Vojenské cvičiště zabránilo změnám v hospodaření

Červeňák je pozůstatek otevřené lesostepní krajiny, který byl zakonzervovaný činností armády. V důsledku intenzifikace zemědělství a lesnictví tento typ krajiny u nás prakticky vymizel.

Různé geologické složení území, působení řeky a činnost člověka zde zapříčinily výjimečnou rozmanitost přírodních stanovišť na malém prostoru.

Snaha o zachování cenných přírodních stanovišť

Po odchodu armády v roce 2003 ustala na Červeňáku jakákoliv činnost. Jeho jedinečný otevřený charakter se začal rychle vytrácet. Zarůstal náletovými křovinami a šířily se zde nepůvodní expanzivní druhy rostlin.

Od roku 2020 zde působí ochránci přírody, kteří začali s obnovou sečených luk, vyhloubili první tůně a začali s výřezem Třešňovky. Revitalizace parku by měla rozšířit obnovu i na plochy, na které se dosud nedostávaly finanční prostředky.