Z historie Červeňáku
Nad Červeňákem vznikly ve středověku Pardubice
Proč si naši předci vybrali zrovna toto místo? Na kopci nad řekou Chrudimkou nehrozily žádné záplavy a umožňoval dobře kontrolovat okolní krajinu. Navíc byl dostatečně vzdálený od rozsáhlých malarických bažin v prostoru dnešních Polabin. První zmínka o Pardubicích jako vsi Pordoby z roku 1295 se vztahuje ke kapli, která patřila ke klášteru cyriaků. Kapli nahradil po husitských válkách kostel sv. Jiljí, který je i se hřbitovem užívaný dodnes a sousedí s archeologickým nalezištěm i s Červeňákem.
V parku Vinice město vystavělo přístaviště pro přívoz a vodojem, který je nyní v areálu nemocnice
Na Červeňák dnes navazuje směrem do centra Pardubic park Vinice. Vinná réva se zde pěstovala za Vojtěcha z Pernštejna v 16. století, ale pojmenování návrší zůstalo. Až o více než tři století později se Pardubičtí rozhodli zřídit zde městský park. V roce 1893 vykoupili pozemky a podle návrhu architekta Františka Thomayera vybudovali park s přístavištěm pro přívoz. Na tehdy zcela holém kopci poskytovala výhledy do kraje oblíbená restaurace. V roce 1907 byl na nejvyšším místě kopce postavený vodojem. Ten nyní můžete nalézt v nemocnici, která zabrala větší část původní rozlohy parku.
Svahy Červeňáku překonávala lanovka i trať Špitálka
V roce 1919 se v Pardubicích usídlil železniční pluk. Potřeboval pro výcvik velký prostor s členitým terénem a vodním tokem, což prostor za městským parkem proti proudu Chrudimky ideálně splňoval. V roce 1922 se začalo s výstavbou vysokého ocelového mostu a lanovky od kostela v Pardubičkách až k Nemošické stráni. K pozorování výcviku sloužila budova s terasou, zbytky její stavby se dochovaly pod názvem Důstojnický klub. V následujícím roce propojila drážka na přepravu materiálu sídlo železničního pluku v bývalé válečné nemocnici a cvičiště na Červeňáku. Říkalo se jí Špitálka a její trať dokázala vystoupat po svahu až ke hřbitovu a do prostoru dnešní nemocnice.
Chrudimku překlenuly 4 mosty propojené tratěmi různých rozchodů
Cvičiště se v roce 1927 rozšířilo ze 4 na 50 hektarů. Každý rok se měnily trasy drážek a vedení železničních náspů. Cvičné mosty se bouraly a opět stavěly. Byly tu provozovány i různé lanové dráhy. Činnost pluku ukončila druhá světová válka. Naposled toto místo armáda využívala pro nácvik stavby mostů v 50. letech 20. století. Do dnešních dnů se dochovaly mosty Červeňák a Zeleňák, samostatné pilíře a náspy po drážkách.
Proč se území jmenuje Červeňák?
Je to podle obloukového mostu přes Chrudimku, který byl natřený sytou červenooranžovou barvou. Most vedl od roku 1911 přes Chrudimku v centru Pardubic, ale již v roce 1935 nedostačovala jeho kapacita. Po dobu výstavby nového silničního mostu přesunuli vojáci železničního pluku dočasně most o několik metrů po proudu. Po zprovoznění nového mostu byl rozebrán a odvezen do prostoru vojenského cvičiště, kde byl příslušníky železničního pluku znovu postaven přes tok řeky Chrudimky, kde stojí dodnes.
Pojezdy těžké techniky udržovaly cenné bezlesí s loužemi pro živočichy
Od 70. let 20. století využíval areál 1. ženijní opevňovací prapor Pardubice. Jejich působení dodnes připomínají tři cvičné železobetonové ženijní úkryty. Ženisté zde cvičili až do svého zrušení v roce 1994. Cvičiště pak využíval až do roku 2003 dělostřelecký oddíl z blízkých Masarykových kasáren k jízdám s těžkou technikou. Ty zabránily růstu náletových dřevin a vozidla svou vahou hloubila dočasné tůně, které využívali vzácní čolci a listonozi. Až v roce 2019 byly pozemky technického cvičiště převedeny do vlastnictví města Pardubice.
