Bára Kubíková: hranice toho, co zvládneme, se dají pořád posouvat

Trénuje prakticky celý rok, většinou pětkrát až šestkrát týdně. Skloubit práci, rodinu a sport samozřejmě vyžaduje plánování, takže trénuje podle možností před nebo po práci a o víkendech. Velkou výhodou pro ni je, že sportují společně i jako rodina. Závody se proto snaží spojovat s cestováním a dovolenými. „Když už člověk někam jede, byla by škoda poznat jen start a cíl,“ vysvětluje Bára důležitost zapojení rodiny.

Za sebou má řadu závodů, každý pro ni ale znamená něco jiného. Pravidelně se vrací na Czechmana u písníku Hrádek a v letošním roce potřetí absolvovala Ironman 70.3 v Hradci Králové. Obrovským zážitkem byla také švédská Vätternrundan, 315 kilometrů na kole kolem jezera Vättern, kterou absolvovala společně s manželem a spojila ji s rodinnou dovolenou s dětmi ve Švédsku. Ne každý z těch 315 kilometrů byl podle ní krásný, právě překonání krizí je ale nakonec to, na co je člověk nejvíc pyšný.

Podobně výjimečný pro Báru byl maraton v partnerském Çanakkale (Turecko), kam se dostala díky nabídce v práci na magistrátu. Propojila se tam její práce, sport a možnost poznat město, ke kterému mají Pardubice dlouhodobý vztah. Maraton neběžela na osobní rekord, ale především jako součást vytrvalostní přípravy a chtěla si užít závod i jeho atmosféru. „Byla to skvělá příležitost spojit něco, co mě baví, s možností poznat partnerské město Pardubic,“ vzpomíná s úsměvem.

Sport je pro Báru zároveň jedním z nejlepších způsobů, jak vypnout od práce. Po celém dni u počítače je pohyb skvělým protipólem. Při běhu, na kole nebo v bazénu dokáže pracovní věci úplně pustit z hlavy a často se vrací fyzicky unavená, ale psychicky odpočatá. Sport ji naučil také vytrvalosti, trpělivosti a tomu, že velký cíl je potřeba rozdělit na spoustu menších kroků. „A to podle mě funguje ve sportu stejně jako v práci.“

V září si splnila svůj dosud největší sportovní sen. Ke 40. narozeninám si nadělila dlouhého Ironmana v italské Cervii, 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole a na závěr celý maraton. Po měsících přípravy a náročném závodním dni se sen stal skutečností. Zkušenost jí zároveň potvrdila, kolik času a energie příprava na tak dlouhou trať vyžaduje, a proto se teď podle svých slov zase poslušně vrátí k „rozumnější“ poloviční distanci.

Sportovních plánů se ale rozhodně nevzdává. Už 3. října 2026 ji čeká cyklistický závod L’Étape Czech Republic, do kterého nastoupí za statutární město Pardubice. S manželem by také chtěli pokračovat v plnění švédské En Svensk Klassiker a jednou z dalších výzev by měl být legendární Vasův běh na běžkách. Na vytrvalostním sportu ji asi nejvíc baví právě to, že člověk postupně zjišťuje, že hranice toho, co považoval za možné, se dají posouvat.

„Nemusíme být profesionální sportovci ani vyhrávat závody. Někdy stačí stanovit si vlastní cíl, začít na něm pracovat a jednoho dne zjistit, že jsme zvládli něco, o čem jsme si ještě před pár lety mysleli, že nikdy nedokážeme.“

A vlastně to všechno Bára dělá tak trochu i pro své děti. S manželem by jim chtěli být dobrým vzorem a ukázat jim, že sport může být přirozenou a krásnou součástí života, přinášet společné zážitky a učit nás, že za svými sny stojí za to jít.