Z historie náletů a používané letecké munice

Informace o přítomnosti spojeneckých letadel na pardubickém nebi se v detailech různí. První a jediný britský letoun, který náležel ke 138. peruti RAF pro speciální operace, se nad Pardubicemi měl objevit již v noci 24. října 1942, pilotoval jej dokonce Čech, por. Leo Anderle. Bylo to v souvislosti s vysazováním čs. parašutistů ze skupiny Antimony u obce Kopidlno u Rožďalovic, přičemž letoun pokračoval, k zamaskování pravého účelu jeho letu, nad Pardubice, kde provedl nálet na letiště, při kterém odhodil 5 tříštivých leteckých pum. F/O Leo Anderle, DFC se bohužel konce války nedočkal, neboť jeho čtyřmotorový Halifax Mk.II byl pravděpodobně sestřelen poblíž ostrova Malta německými stíhači již 10. prosince 1942.

První velký nálet se uskutečnil, opět letadly britské RAF, v noci z 21. na 22. července 1944. Z důvodu chyby při identifikaci cíle pumy minuly svůj původní cíl, rafinerii Fanto, přičemž zejména na Židově a v jeho okolí zahynulo 43 osob. Svrženo bylo údajně okolo 89 tun bomb z 67 bombardérů.

Další dva respektive tři denní nálety probíhaly již zcela v režii americké 15. letecké armády USAF, která nad Pardubice létala ze základen v Itálii.

První dva "americké" nálety proběhly téměř současně (někdy je proto uváděn jako nálet jeden), pouze v rozmezí několika minut, a to 24. srpna 1944. Každý nálet měl svůj vlastní cíl. Účastnilo se jich celkem 268 bombardérů, které svrhly téměř 682 tun trhavých a tříštivých leteckých pum o hmotnosti 100 a 500 liber. Na letiště měly být údajně použity i malé 20 librové tříštivé pumičky. Zasaženy byly oba cíle, pardubické letiště i továrna Fanto, ale zejména díky silnému zakouření z hořící rafinerie bohužel opět i město samotné. Zahynulo více než 200 lidí. Podívejte se, jak nálet na Pardubice mohl vypadat a co způsobil.

Třetí americký, tentokrát velmi přesný, nálet se uskutečnil 28. prosince 1944. Provedlo jej 53 bombardérů, které svrhly na rafinerii 122 tun trhavých leteckých pum. Zahynulo "pouze" 7 osob.

Na město bylo tedy svrženo celkem asi 893 tun leteckých pum, nejvíce z nich o hmotnosti 500 liber, tedy 226 kg, z čehož samotná trhavinová náplň činila asi 120 kg TNT (trinitrotoluen), Amatolu nebo trhaviny Composite B. Statistiky uvádějí, že po dopadu selhávalo přibližně 10-13% pum, některé prameny uvádějí dokonce 20-30%. Důvodem byly zejména mechanické závady zapalovačů nebo jejich zamrzání ve velkých výškách, ze kterých byly pumy shazovány.

Většina amerických leteckých pum byla osazena dvěma zapalovači, které ji přiváděli po dopadu k výbuchu. Tzv. hlavovým na špici pumy a dnovým, který byl ukryt pod stabilizačními křidélky pumy. Jednalo se o klasické mechanické "okamžité" zapalovače, které, pokud fungovaly správně, vybuchovaly ihned po dopadu nebo jen s velmi krátkým zpožděním. Aby se prodloužil deprimující účinek náletu, byly do některých pum montovány pouze zapalovače dnové, které byly však výrazně zpožděné (tzv. chemické zapalovače). Ty mohly přivést pumu k výbuchu v rozmezí od 2 do 144 hodin, přičemž některé britské zapalovače začínaly s časováním již na 30 minutách. Právě takové nestabilní zapalovače jsou dnes, více než 75 let po skončení 2. světové války, stále velmi nebezpečné. Letecká puma s tímto druhem zapalovače usmrtila např. v roce 2009 v německém Göttingenu tři pyrotechniky, když se ji snažili zlikvidovat.

Pokud puma po dopadu nevybuchla, v závislosti na výšce shozu, jejím tvaru, terénu a její samotné hmotnosti, se mohla zabořit do hloubky 3-6 metrů. Tak tomu bylo např. i při posledním nálezu nevybuchlé 500 liberní letecké pumy v areálu společnosti Paramo, a.s., ke kterému došlo 31. května 1995 při výkopových pracích.

Z výše uvedeného vyplývá, že nelze ani dnes zcela spolehlivě vyloučit, že k dalšímu nálezu může dojít, neboť na území města, které bylo bombardováním zasaženo, zejména v bezprostředním okolí společnosti Paramo, a.s., které bylo bombardováním silně postiženo, mohou probíhat různé stavební akce. Většina nevybuchlých pum byla po náletu okamžitě likvidována speciálními složkami (např. Sprengkommanda) za účasti pyrotechnika německého Wehrmachtu. Řada jich však mohla zůstat ukrytá v zemi dodnes.

V souvislosti s možnou výstavbou vždy bude, před zahájením i v průběhu rizikových prací, probíhat pyrotechnický průzkum. Pokud bude nevybuchlá letecká munice nalezena, další postup respektive harmonogram činností stanoví policejní pyrotechnik. Ten musí vyhodnotit zejména velikost pumy, její technický stav a také stav a druh zapalovačů. V neposlední řadě musí vyhodnotit samotné místo nálezu s ohledem na potencionálně ohrožené objekty v bezprostředním okolí, povětrnostní situaci a také denní dobu. Na základě vyhodnocených skutečností rozhodne o způsobu likvidace letecké pumy. Okolo místa nálezu bude vytýčena první zóna ohrožení, a to do vzdálenosti 500 metrů, ze které musí být neprodleně evakuovány všechny osoby. Pokud situaci vyhodnotí pyrotechnik jako rizikovou, bude vytýčena a evakuována i druhá zóna, a to až do vzdálenosti 1000 metrů. Evakuace se tedy může dotknout tisíců lidí a desítek právnických a podnikajících fyzických osob, včetně předškolních i školských zařízení.

Za předpokladu, že nebude možné leteckou pumu zlikvidovat na místě (např. vyšroubováním zapalovačů z jejího těla), musí být za odpovídajících bezpečnostních opatření převezena na vhodné místo k jejímu řízenému odpálení. I podél trasy převozu musí být provedena evakuace, a to také až do vzdálenosti 1000 metrů. Tato činnost byla v roce 2012 složkami integrovaného záchranného systému, za účasti pyrotechniků i zástupců města, v Pardubicích zkoušena. Evakuace podél trasy však nemusí být provedena, pokud bude mít na místě události Pyrotechnická služba Policie ČR k dispozici těžké nákladní vozidlo s odpovídající balistickou ochranou, které ve své výbavě již dnes má.

Pouze v krajním případě by se mohlo stát, že bude muset být letecká puma kontrolovaně odpálena na místě nálezu. 
V takovém případě bude učiněna řada dalších bezpečnostních opatření, která budou minimalizovat dopady výbuchu, tedy tlakovou vlnu, seizmickou vlnu a rozlet střepin či dalších fragmetů do okolí.

Možnost nálezu nevybuchlé letecké munice v Pardubicích stále reálně existuje, a to zejména v lokalitách, které byly silně zasaženy bombardováním, a kde budou probíhat stavební respektive výkopové práce. Na tuto možnost chce být město připraveno a o všech skutečnostech vás také chce včas informovat. I proto město v roce 2019 díky ochotě a přístupu Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce získalo a následně vyhodnotilo letecké měřičské snímky pořízené v roce 1946 a má provedený zákres asi 1200 kráterů respektive viditelných dopadů leteckých pum, které slouží jako vodítko při územním plánování na území města.

Použité fotografie pocházejí z videozáznamu, který byl v průběhu likvidace pořízen Hasičským záchranným sborem okresu Pardubice (dnes Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje).