Vernisáž výstavy Jan Poš: Archeologie světla a stínu

Umělé světlo tlumeně modeluje křivky prostoru a odemyká jednotlivá vizuální pole. Potemnělá místnost v sobě uzavírá lesklé cosi, jež se násobí a tříští napříč galerií. Ono zmnožené cosi značí neurčitý objekt na pomezí fyzického světa a digitálního přeludu; dvou vzájemně prostoupených plání, které se slévají v různé modely a části jednoho celku. Na co se to jenom dívám? Čeho jsem zde součástí?

Umělecká praxe Jana Poše, sochaře a laureáta ceny Objev roku v rámci cen VIZIUM 2025, v sobě důmyslně snoubí komplexitu fyzuální (fyzické a virtuální) současnosti s nadčasovostí konceptů jako je chaos a řád. Výstava Archeologie světla a stínu v pardubickém Art Space NOV pramení z této systematické snahy ohledávat modulární estetiku digitálního programu, která se dočasně manifestuje a stabilizuje v objektových konstelacích. Kýžený pocit stability však umělec problematizuje fragmentární povahou jednotlivých artefaktů rozesetých v prostoru spolu s digitální projekcí umožňující jeden z pečlivě plánovaných posunů mezi reálným a virtuálním. Jedno a to samé zde vystupuje v pestrých variacích a oproti horizontálnímu přístupu preferuje vertikální ponor do hloubky objektu.
Galerijní prostředí prochází řízenou transformací. Ta nás vtahuje do jakési provizorní laboratoře, kde nás dílčí povaha exponátů vybízí k jejich detailnímu průzkumu. Práce s prostorem tak překračuje hranice klasické sochy vstupující do prostoru. Poš zde naopak prostor objevuje, aktivně přetváří a jeho pokroucenost reflektuje prostřednictvím umělecké intervence. Z pouhé nádoby se stává tvárný umělecký prvek. Tato strategie se poté intenzivně odráží ve světelné site-specific instalaci, která pomocí geometrické mřížky kontrastuje s prohýbanou hmotou galerie. Vzniká zde událost (v) prostoru.
Zatímco před námi z temnoty gotického sklepa postupně vystupují různorodé střípky, celistvá zkušenost mozaiky díla jako by nám vždy tak trochu unikala. Uhýbá před námi do šera, testuje limity našeho vnímání, nechává nás hrát si s úlomky. Domnělou uzavřenost monumentu napadá jeho rozkladem. Napětí mezi odkrýváním a skrýváním, světlem a stínem tvoří esenciální součást této zkušenosti. Uvnitř ní se poté každý z nás stává kvazi-archeologem nově zbudované situace, jež vyžaduje naši pozornost a participaci.

Jan Poš (*1996) studoval na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (Time Based Media pod vedením Daniela Hanzlíka a Pavla Mrkuse) a na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Socha 2 pod vedením Tomáše Hlaviny). Ve své tvorbě zkoumá mytologické podhoubí západní společnosti, vztah reálného a virtuálního prostředí, jehož hranice rozpíjí a posouvá směrem k hyperrealitě, a spekuluje nad situacemi, které transcendují naši každodenní empirickou zkušenost. Této často liminální estetiky dociluje zapojením počítačové 3D simulace, kterou následně materializuje ve hmotném, objektovém prostředí. Upozornil na sebe výstavou Časová pole v The Chemistry Gallery (2023), zastoupením na Signal festivalu (2025), připravovanou stálou světelnou instalací pro stanici metra Florenc nebo Hyper-Myths, Counter-Rituals ve Vídeňské The Artemis Gallery. V současnosti je také laureátem ceny Objev roku v rámci cen VIZIUM 2025, které uděluje Česká akademie vizuálního umění. Denisa Michalinová

Výstava je podpořena granty Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje a Statutárního města Pardubice, děkujeme.

Výstava potrvá do 12. září 2026.
Kurátorka: Denisa Michalinová