Pardubice si výročí 730 let od první písemné zmínky o městě připomenou 21. září, kdy bude po úpravě presbytáře znovu otevřen kostel sv. Bartoloměje a vysvěcen nový oltář

Pardubice si letos připomínají 730 let od první písemné zmínky. Významné jubileum vyvrcholí 21. září slavnostním znovuotevřením kostela sv. Bartoloměje po úpravě presbytáře a vysvěcením nového oltáře navrženého architektem Josefem Pleskotem. Program doplní přednáška historika Františka Šebka a chrámový koncert, veřejnost bude mít během odpoledne možnost nahlédnout do kostela i do nejstarších dějin města.

Program:

9:00 Slavnostní mše svatá spojená s vysvěcením nového oltáře
14:00 – 17:00 Otevření kostela pro veřejnost
14:30 První písemná zmínka o Pardubicích / přednáška historika Františka Šebka
16:00 Chrámový koncert

Nový pískovcový oltář pro kostel svatého Bartoloměje v Pardubicích navrhl architekt Josef Pleskot společně s Norbertem Schmidtem. Oltář váží 2,5 tuny a bude umístěn blíže do lodi kostela, aby se více přiblížil samotnému společenství věřících při mši.

Součástí oltáře je i vzácná relikvie patrona kostela a města – svatého Bartoloměje. V malé schránce je uchován nepatrný úlomek jeho lebky, velký jen jako hlavička špendlíku. Do českých zemí se ostatky apoštola dostaly díky císaři Karlu IV., známému sběrateli relikvií svatých.

Svatý Bartoloměj patřil mezi dvanáct Ježíšových apoštolů. Kázal křesťanství mimo jiné v Arménii, kde také zemřel mučednickou smrtí. Tradičně bývá zobrazován v okamžiku, kdy je stahován z kůže – právě tak jej zachycuje i oltářní obraz v pardubickém kostele.

Naše město si letos připomíná 730 let od první písemné zmínky. O více než sedm století nazpět se podíváme s historikem Františkem Šebkem, který s redakcí Radničního zpravodaje spolupracuje na oblíbeném seriálu Toulky historií Pardubic od listopadu roku 2005!

Co přesně víme o první písemné zmínce o Pardubicích z roku 1295?
První zmínka o Pardubicích se v dochovaných písemných pramenech objevuje v listině papeže Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295, kterou papež bere v ochranu kláštery „kajícího řádu řeholních kanovníků augustiniánské řehole“ nebo, jak se jim říkalo podle později užívaného znamení na řádovém oděvu, křižovníci s červeným srdcem, a také od poloviny 16. století nepřesně označovaní krátce jako cyriakové. Papež v té listině stanovil některá základní řádová pravidla vnitřního chodu klášterů a poté také jmenoval všechny existující cyriacké kláštery. Bylo jich tehdy pět: jeden v Itálii (v Římě), tři v Čechách a dva v Polsku. V Čechách měli cyriakové klášter v Praze, v Pardubicích a v Klášterci n. O. Později byl v Čechách založen ještě jejich klášter v Benátkách n. J. (1349), několik jich vzniklo v Polsku a ten v Římě zanikl. Nebyl to tedy velký řád a neoplýval velkým majetkem.

Ví se něco o tom, jak se cyriakové ocitli právě v Pardubicích a jak to tu tehdy vypadalo?
Celý ten řád vznikl pod patronací papeže Alexandra IV. pravděpodobně v roce 1255 v Římě a hned rok poté, na podzim 1256, se jejich družina objevila v Praze, kam je pozval král Přemysl Otakar II. a postoupil jim místo pro úpravu kláštera při kostele sv. Kříže Většího (dnes je tam budova ZŠ v Dušní ulici na Starém Městě). Nechme stranou Přemyslovy plány na využití tohoto řádu, ale řekněme si, že někdy mezi těmito daty (tedy koncem roku 1256 a rokem 1295) se cyriakové objevili v Pardubicích (a také v Klášterci n. O.). Předpokládejme, že sem přišli z Prahy, byť to není rozhodující. Přesněji se to datovat nedá. Je ale pravda, že v listině Bonifáce VIII. se v prosinci 1295 píše, že v Pardubicích je klášter u kostela sv. Bartoloměje, má dva jím spravované kostely – sv. Jiljí také v Pardubicích (rozuměj v dnešních Pardubičkách) a sv. Václava na Chlumku (rozuměj v dnešních Mikulovicích), patří mu nějaké „domy“, čemuž můžeme rozumět tak, že už tu stálo zděné, nejspíše aspoň částečně kamenné stavení konventu, a klášter měl nějaké pozemky a louky. To znamená, že v roce 1295 měl pardubický klášter za sebou kus historie. Jak dlouhou? Pár let to určitě bylo; kdybychom uvažovali o větším počtu desítek let, už bych byl opatrný, byla by to čirá spekulace.

Kdo sem cyriaky přivedl?
Nevíme. Předně si musíme uvědomit, že cyriakové rozhodně nepřišli do nějaké pustiny. Pokud jde o samotné území dnešních Pardubic, podle dosavadních archeologických nálezů lze usuzovat, že zde historické osídlení existovalo již v první polovině 13. století a možná už na přelomu 12. a 13. století. Nálezy jsou z okolí kostela sv. Jiljí v Pardubičkách, ale ze 13. století jsou doloženy také sídlištní objekty z dnešního centra a dalších míst na katastru Pardubic. Cyriaky sem tedy přivedl a usadil je tu, tj. poskytl jim území a počáteční materiální a asi i finanční pomoc, nejspíše šlechtický majitel tohoto území. Myslím, že to musela být zároveň osoba, která měla blízko k panovnickému dvoru, asi i přímo k panovníkovi. Tedy někdo z vyšších kruhů nobility. Konkrétní osobu asi nikdy neodhalíme. V historické literatuře sice existují různé hypotézy, znám nejméně tři, ale mohlo to být jinak. Opakuji, že nevíme a jistotu nebudeme mít asi nikdy.

Pokud jde o klášter s kostelem sv. Bartoloměje, slyšela jsem, že měl být jinde a že byl v Pardubičkách, kde v 90. letech objevili archeologové jeho základy. Co si o tom myslíte?
Je to velice složitá problematika. Při rekonstrukci kostela sv. Bartoloměje v 90. letech se ukázalo, že byl postaven až na začátku 16. století Vilémem z Pernštejna. A jelikož tehdy našli archeologové v Pardubičkách, na loučce pár desítek metrů severozápadně od tamního kostela sv. Jiljí, základy kostela se hřbitovem kolem, zrodila se myšlenka, že tam objevili původní klášterní kostel sv. Bartoloměje a že po zániku kláštera za husitských válek Vilém z Pernštejna využil možnosti přenesení patrocinia sv. Bartoloměje na svůj nový kostel. Této přitažlivé teorii ale podle mého názoru odporuje celá řada faktů a náznaků v pramenech. Patřím k těm historikům, kteří tvrdí, že to tak nebylo. Proti tomu někteří archeologové a pár historiků dál vytrvale stojí na svém. Osobně jsem o tom napsal v roce 2018 obsáhlou studii, která má 45 stran, a tam je to možno nastudovat (dnes už bych řadu tehdejších tvrzení upřesnil a rozšířil). Podle mě byl v Pardubičkách objeven původní farní kostel sv. Jiljí, který byl z nějakých vážných důvodů opuštěn a znovu postaven na dnešním místě. Původní kostel sv. Bartoloměje, který zničili husité, stál podle mě někde v okolí pozdější pernštejnské stavby. Nasvědčovat tomu mohou i archeologické nálezy stop sídlištních objektů v prostoru okolí zvonice a u budovy Komerční banky (2013). Shrnuto a podtrženo: existují k dané věci rozporná mínění.

Vraťme se k první dochované zprávě o Pardubicích z roku 1295. Kde se ta listina dnes nachází?
Originál latinsky psané listiny se nedochoval, její obsah známe jen z pozdějších opisů. Nejstarší je ze samého začátku 16. století a je obsažen v listině papeže Julia II. z roku 1507. Ta se dochovala v polském Krakově, tam patrně také vznikl opis originálu z roku 1295. Písař, který opisoval originál, některá slůvka zapsal nepřesně. Např. zmíněné označení místa Chlumek napsal jako Chlubinek. Druhý opis původního originálu listiny pochází až z konce 17. století. Tím se dostáváme k další řadě problémů kolem počátků a nejstarších dějin Pardubic. Jedním z nich je, jak původně znělo toto místní jméno. V dochovaném opisu z roku 1507 je napsáno „Pordabii“, v opisu z konce 17. století „Pordoby“. Písaři běžně jména různě komolili. Nemůžeme se tu pouštět do složitých podrobností a sledovat vznik a původní tvar toho jména ve všech dochovaných dokumentech, řekněme si jen, že na přelomu 13. a 14. století znělo jméno zdejší osady „Pordubice“ a až někdy od konce 14. a během 15. století se postupně proměnilo na dnešní Pardubice.