Sloup se sochou - Morový sloup

Historie

---

Mariánské sloupy se výrazným způsobem podílejí na tvářnosti českých měst, v nichž hojně rostly v průběhu 17. a 18. století. Představují doklad myšlení tehdejších měšťanů, církevních hodnostářů i představitelů vrchnosti, kteří se zpravidla společnými silami na stavbě sloupů podíleli, vedeni hlubokou vírou. Zpravidla vznikaly buď jako přímluvné, s cílem zabránit katastrofě nebo omezit jejich následky, nebo votivní, tj. děkovné, vyjadřující vděčnost nadpozemským silám za ochranu během některého z mnoha historických dramat, jimiž v daném období česká společnost procházela. Vděčností za odvrácení morové rány se obvykle vysvětluje i vznik pardubického mariánského sloupu, které stojí na historickém Pernštýnském náměstí. Prostředky na stavbu statue sháněl pardubický děkan Valentin Kelčák již v roce 1695, svolení k realizaci však bylo vydáno až o dva roky později. Slavnostní svěcení proběhlo někdy v pozdním létě roku 1698, jistě během některého z významných mariánských svátků (v úvahu připadá Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, Korunování Panny Marie 22. srpna nebo Narození Panny Marie 8. září). V původní podobě se sloup nedochoval, byl zásadně upraven mezi lety 1773-1777, kdy na něm pracoval pardubický sochař Jakub Teplý, který sloup umístil na nový sokl a vytvořil nové sochy, které zčásti vycházejí z původně osazených děl. Na balustrádě obklopující statui stojí sochy sv. Iva, sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa, které v rozích doplňují ležící lvi. Na hranolovém soklu jsou u paty sloupu sochy zemských světců sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Norberta a sv. Vojtěcha, samotný sloup se zlacenou hlavicí je završen sochou Panny Marie Immaculaty. Statue prošla opakovanými a nezřídka i výraznými opravami a restaurátorskými zásahy.