Stolpersteiny v Pardubicích: Památka na oběti nacistické perzekuce

Ve čtvrtek 30. října byly v Pardubicích položeny další Stolpersteiny neboli Kameny zmizelých, které upomínají na občany, kteří museli, nejčastěji z důvodů rasové perzekuce, v období nacistické okupace nedobrovolně opustit svůj domov. Jejich pronásledování v tomto neblahém období našich dějin skončilo ve většině případů smrtí v některém z koncentračních táborů.

S pokládáním Stolpersteinů se začalo před domem čp. 44 ve Štrossově ulici, kde budou umístěny dva kameny věnované manželům Hochovým. Poté byl ve Škroupově ulici čp. 736 položen kámen pro Marii Hesovou. Slavnostní akt pokračoval zasazením tří kamenů pro rodinu Winternitzovu ve Smilově ulici čp. 337. Poslední zastavení se konalo před domem čp. 1040 v Havlíčkově ulici, kde žila čtyřčlenná rodina Singerova.

Město Pardubice ve spolupráci se Státním okresním archivem v Pardubicích pokládá Kameny zmizelých od roku 2020, spolu se včerejšími deseti Stolpersteiny jich je v Pardubicích celkem šedesát.

Alfréd Hoch se narodil 1. května 1876 v Tučapech, okres Tábor. Byl ředitelem Reformy úvěru a s rodinou bydlel v domě čp. 44 ve Štrossově ulici. Oženil se s Cecilií, rozenou Munkovou, narozenou 3. prosince 1878 v Přívorech na okrese Mělník. Sňatek měli 11. června 1905 v Praze. Měli tři děti – Hedviku (1907), Pavla (1912) a Markétu (1913). Alfréd a Cecilie Hochovi byli deportováni z Pardubic do Terezína 9. prosince 1942 transportem Cg. Alfréd v Terezíně zemřel 24. února 1944. Cecilie byla 18. května 1944 odvlečena transportem Eb do Osvětimi, kde zahynula.

Marie Hesová se narodila 28. září 1885 v Bohdanči. Byla dcerou Leopolda Kafky. Jejím manželem byl Jaroslav Hes, narozený roku 1875, katolík a magistrátní ředitel v Pardubicích. Zemřel v roce 1935, a proto Marii Hesovou za okupace již nemohlo smíšené manželství chránit před deportací. Byla zařazena do transportu Cg z Pardubic do Terezína 9. prosince 1942 a následně 23. ledna 1943 transportem Cr do Osvětimi, kde zahynula, patrně hned po příjezdu, v plynové komoře.

Karel Winternitz se narodil roku 1879, jeho manželka Olga, rozená Steinerová, v roce 1886. Karel byl s bratrem Egonem spolumajitelem Automatických mlýnů, které v roce 1937 prodal. Egon zemřel už v roce 1932. Karel a Olga měli tři děti – Lily (1909), Hanu (1910) a Františka (1915). Jediný František přežil. Na jaře 1939 odjel do Anglie, vstoupil do československé zahraniční armády, působil jako důstojník zásobování automobilů a v roce 1944 přešel na východní frontu. Po válce se vrátil do vlasti, v roce 1947 se oženil a o rok později emigroval do Kanady, kde žil až do roku 2009. Karel a Olga Winternitzovi byli deportováni z Pardubic 9. prosince 1942 transportem Cg do Terezína a 28. října 1944 do Osvětimi, kde zahynuli. Šlo o poslední transport z Terezína do Osvětimi.

Bratři Oskar (1889) a Rudolf (1891) Singerovi pocházeli z Lohenic u Přelouče. Jejich otec Julius Singer měl v obci obchod se smíšeným zbožím. Společně založili firmu Bratři Singerové, která v Pardubicích poblíž lihovaru vybudovala skladiště benzinu a minerálních olejů a provozovala přes 80 benzinových čerpadel po celých východních Čechách. Oba bratři měli dvě dcery a oba v roce 1939 poslali starší dceru Wintonovým vlakem do Anglie – jmenovaly se Helena a Alžběta. Obě rodiny byly deportovány z Pardubic transportem Cg do Terezína 9. prosince 1942. Oskar Singer byl 28. října 1944 odeslán do Osvětimi, kde zahynul. Jeho manželka Bedřiška s mladší dcerou Hanou přežily v Terezíně a po roce 1949 odešly do Izraele. Z druhé rodiny Singerových nikdo nepřežil – Rudolf, jeho manželka Růžena i mladší dcera Anna zahynuli v roce 1944 v Osvětimi. Zachránila se pouze Alžběta, odvezená s Wintonovým transportem do Anglie.