Strážníci u sociálních služeb. Kvůli školení sebeobrany
Městská policie

Urážky, obtěžování, někdy i rána. S tím vším se setkávají pracovnice v sociálních službách města Pardubice. Ač se to nezdá, terénní práce sociálních služeb je někdy i adrenalinová záležitost.

„Stalo se, že po kolegyních letěl talíř, nebo že je senior udeřil holí,“ popisuje Lenka Přichystalová, sociální pracovnice pečovatelské služby Sociálních služeb města Pardubic okamžiky, které její kolegyně zažily.

Jak se v takové situaci zachovat a jak se bránit, jim proto přijeli vysvětlit strážníci Městské policie Pardubice. Nejde ale o lekce bojových umění. Klienti jsou často senioři již chatrného zdraví a fyzického stavu. „Zaměřili jsme se především na postupy vyplývající ze zásad osobní opatrnosti. Jak se chovat v problematické chvíli, uklidnit situaci, jak z nebezpečí vycouvat, získat čas a případně si přivolat pomoc. Většina našeho školení tak směřovala k tomu, jak se co nejrychleji odpoutat od agresora a opustit byt nebo dům, kde k napadení dojde,“ popisuje Vladimír Vasil, výcvikář Městské policie Pardubice.

Školením se strážníky prošlo dvaatřicet pečovatelek, 2 sociální a 2 okrskové pracovnice.  Jejich práce spočívá v návštěvách seniorů a osob, které potřebují jejich péči. Je to roznáška jídla, obstarávání léků, pomoc s hygienou a další činnosti, na které daný člověk nestačí. Při tom vstupují do soukromých prostor a domácností.

„Řekněme, že domácností, kde si musíme opravdu dávat pozor, je maximálně do 10 procent. Není to mnoho, ale nejde jen o samotná fyzická napadení. Často jsou to urážky, slovní útoky. Řada z našich klientů má různé dlouhodobé psychické problémy spojené i se ztrátou paměti. Za to se na ně nelze zlobit ani si to brát osobně. Kolikrát se ocitáme v situaci, že musíme klienta, ke kterému chodíme pravidelně několikrát do týdne, přesvědčit, že nejsme třeba zloději a že nemusí mít strach. On si nás totiž nepamatuje a ta agrese pochází třeba i z obyčejného strachu. Pro některé jsme zase často jediný hromosvod na všechna jejich trápení,“ vysvětluje Lenka Přichystalová.

Hlavní problém pro pracovnice v sociálních službách je v takovém případě rozpor. Přicházejí za lidmi, kterým mají pomáhat, a mohou se setkat s odmítnutím nebo agresí vůči vlastní osobě v situaci, kdy je agresor zároveň na jejich pomoci závislý.

Samostatnou kapitolou bylo pro strážníky i zhodnocení postupů, které pracovnice v sociálních službách pro případy napadení mají, a vyhodnocování rizik. Problematická mohou být třeba domácí zvířata, která jejich majitel nemá pod kontrolou. I pracovníci sociálních služeb tak musí zvažovat riziko vůči vlastnímu zdraví, které ale nemá být součástí jejich práce.

Fotogalerie