Těla, cetky, bazény: O čem psaly queer dějiny umění?

Přednáška Ladislava Jacksona

Už v roce 1893 napsal britský estetik Jonathan Addington Symonds ve svém životopise Michelangela Buonarottiho, že Michelangelovy sonety adresované jeho lásce Cavalierimu patří k tisícileté tradici stejnopohlavní lásky, kterou nelze oddělit od špičkových uměleckých výkonů svých nositelů. Podle Symondse byla queer touha motorem nejskvělejších kulturních výkonů. Queer pohled na umění tedy není výplodem nějakých nových, liberálních pořádků, ale je součástí psaní o umění odjakživa. Zakladatel dějin umění Johann Joachim Winckelmann už v 18. století dospěl ke klasifikaci antického umění díky svému queer pohledu.

Přednáška představí, kde se vzaly a jaké byly queer dějiny umění u nás, jaká byla jejich queer témata a jaký kánon vytvářely před tím, než se jich v 21. století chopila akademická disciplína. Ukáže, o čem psaly meziválečné queer časopisy Hlas/Nový hlas a jakému umění, jakým námětům a jakými způsoby se věnovali autoři a autorky na stránkách queer časopisů SOHO Revue a Promluv v 90. letech, což má blízko i k tématům v aktuálních výstavách Tomáše Němce i Lucie Rosické a Nikoly Emmy Ryšavé.