Zvonice s památníkem padlých

Historie

---

Jak prozrazuje lomové zdivo spodní části zvonice, lze její kořeny hledat ve středověku, kdy objekt na místě dnešní zvonice sloužil jako hradební bašta chránící předpolí Zelené brány. V rámci pernštejnských úprav města byla opevňovací role omezena a na základech bašty vznikla dřevěná zvonice. Funkčně sloužila potřebám kostela sv. Bartoloměje, k němuž přenesl Vojtěch z Pernštejna v roce 1532 faru. Po požáru v roce 1673 byla stavba upravena, vznikla současná podoba klenutého přízemí, v němž byla po morové epidemii (1680) umístěna kaple morového patrona sv. Rocha. Po posledním z mladších požárů byla v roce 1892 na kamenné vystavěna prostá jednopodlažní zvonice. Nejvýraznější úprava proběhla z podnětu magistrátu v rámci meziválečné výstavby reprezentativních budov. Dřevěná nástavba byla v roce 1930 nahrazena dvoupodlažní zděnou hranolovou přístavbou završenou jehlancovou střechou. Jde o hodnotnou ukázku kreativity, s níž přistupovali architekti za 1. republiky k památkovému dědictví. S respektem k jeho hodnotám a s autorským sebevědomím dokázal autor stavby, architekt Karel Pecánek (1886-1944) vytvořit novotvar, který kvalitu místa zvyšuje a doplňuje ke kvalitním památkám minulosti neméně kvalitní soudobou vrstvu. Stavba vhodně vyrovnává vertikální dominanty Zelené brány a kostela sv. Bartoloměje. Kvalitu objektu utváří zejména vědomé využití kontrastních materiálů s odlišným působením: hrubého lomového zdiva, hladké omítky ploch novostavby a režnou cihlou zpevněných nároží i okenních sloupků. Paměť místa je zachována reliéfem pernštejnského erbu na zvonici a doplněna o novou vrstvu v mimořádně zdařilém pomníku padlých za světové války podle návrhu Františka Zusky (1887-1955). Pomník je tvořen prostými deskami na nároží přízemí zvonice, doplněnými o státní znak a završený městským znakem a reliéfem československého vojáka od Miloslava Bašeho (1887-1959). Nedílnou součástí objektu jsou i zvony, nově osazené na místo za války zrekvírovaných původních zvonů v roce 2008.