Omezení svéprávnosti osoby

Omezení svéprávnosti se týká osoby starší 18 let, jejíž rozumové schopnosti nejsou schopny posoudit veškerá právní jednání. 

Osobu nelze zcela zbavit svéprávnosti, ale pouze omezit.

Omezení svéprávnosti musí být vždy v zájmu člověka a vždy o něm rozhoduje soud. Rozsah omezení svéprávnosti závisí na míře duševní poruchy, kvůli které pozbývá osoba schopnost za sebe samostatně právně jednat. 

Omezit ve svéprávnosti je možno na dobu určitou 3 let, nejdéle však na dobu 5 let (při trvání podmínek omezení je soudem rozhodnuto o prodloužení).

Soud jmenuje osobě omezené ve svéprávnosti opatrovníka (jakákoli fyzická osoba), kterému určí rozsah práv a povinností. 

Pokud není nalezena fyzická osoba, určí soud tzv. veřejného opatrovníka - obec, kde má opatrovanec bydliště. 

Ne – omezení svéprávnosti je zdarma.

Zdarma je potom i výkon opatrovnictví.