Medailonky

Bartoš, Alfréd, 23. 9. 1916 Vídeň – 22. 6. 1942 Pardubice, velitel výsadkové skupiny SILVER A

Jeho otec získal místo v Sezemicích u Pardubic, kam se rodina po skončení první světové války přestěhovala. Vystudoval reálné gymnázium v Pardubicích a od září 1935 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích jako desátník-aspirant. Poručíkem se stal 1. února 1937 a po svém návratu do Pardubic zde zůstal ve službách armády až do 15. března 1939. Po obsazení ČSR se mu podařilo uniknout do Francie a následně do Velké Británie. Na jaře 1941 se přihlásil do výcviku pro plnění zvláštních úkolů v týlu nepřítele. Po úspěšném absolvování několika výsadkových kurzů britské SOE (Oddělení pro zvláštní operace) ve Skotsku byl nasazen do zvláštní operace SILVER A a stal se jejím velitelem. Zemřel po útěku před gestapem 22. června 1942.

Valčík, Josef, 2. 11. 1914 Smolina – 18. 6. 1942 Praha, člen výsadkové skupiny SILVER A

Vyučil se koželuhem ve Valašských Kloboukách. Své řemeslo uplatnil v letech 1934-1936 v Baťových závodech. 1. října 1936 nastoupil vojenskou službu v Jičíně, po 15. březnu 1939 nastoupil opět jako koželuh v Otrokovicích. Do emigrace prchl po 11. srpnu 1939 přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt, až se v roce 1940 dostal do Velké Británii. V roce 1941 se přihlásil k plnění úkolů v okupovaném Československu a absolvoval speciální tréninky u jezera Morar ve Skotsku. Následně byl vyslán do ČSR jako člen výsadku v operaci SILVER A, kde v rámci náhradní identity působil v pardubickém hotelu Veselka jako číšník. Po částečném odhalení byl hledán gestapem od května 1942. Zemřel po hrdinném ozbrojeném odporu společně s dalšími parašutisty v kostele sv. Cyrila a Metoděje 18. června 1942.

Potůček, Jiří, 12. 7. 1919 Bruneck v Jižním Tyrolsku - 2. 7. 1942 v Pardubicích, poslední ze SILVER A, radista vysílačky „Libuše“, známý i pod krycím jménem Tolar

Vyučil se obuvníkem v Baťově Zlíně. Měl nadání na cizí řeči, velmi dobře ovládl hlavně němčinu a angličtinu. V roce 1938 byl poslán jako vedoucí Baťovy filiálky do Osijeku v tehdejší Jugoslávii, odkud roku 1939 odjel přes Istanbul do Francie a tam vstoupil do čs. zahraniční armády. Po kapitulaci Francie v roce 1940 odešel do Anglie, kde byl zařazen ke spojovací rotě a povýšen na svobodníka. Prošel speciálními kurzy ve Skotsku, jako jejich úspěšný absolvent byl zařazen do skupiny SILVER A jako telegrafista a po vysazení 29. prosince 1942 nedaleko Poděbrad se dostal do Pardubic. Na Pardubicku našel úkryt a pochopení pro svou nelehkou práci při obsluze radiostanice „Libuše“ u mnoha lidí, zejména v Ležákách a okolí.

Po dramatickém útěku z posledního útočiště v Končinách na Náchodsku zamířil Jiří Potůček znovu do Pardubic. V lesíku zvaném „Trnovský borek“ mezi Trnovou a Rosicemi n. Labem byl dne 2. července 1942 zastřelen českým četníkem. Po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti kapitána pěchoty a vyznamenán Čs. válečným křížem 1939.

Hladěna, František,

14. 7. 1903 v Pardubicích, byl velmi populární pardubickou osobností. Jeho životem byl motocyklový sport a stal se jedním z předních organizátorů plochodrážního závodu Zlatá přilba. Okupace jej zastihla jako zástupce automobilky Škoda. Již druhý den po seskoku SILVERu A se stal důležitým spolupracovníkem Alfréda Bartoše. Zemřel po pádu z okna pardubického gestapa 20. června 1942.

Junková, Věra,

24. 6. 1917 v Pardubicích, maturovala v roce 1935 na reálce a o rok později složila zkoušky pro pomocné učitele v Litomyšli. V listopadu 1937 nastoupila na obecné škole v Mněticích. Od prosince 1941 učila v pardubické škole v Klášterní ulici němčině. Po příchodu jejího bývalého snoubence Alfréda Bartoše se zapojila do odboje a přivedla i svoji matku Emilii Švarcovou, roz. Pištorovou, nevlastního otce Adolfa Švarce, svého strýce Antonína Pištoru a další. Věra Junková byla popravena 2. července 1942 v Pardubicích.

Tyc, Stanislav,

4. 4. 1909 v Dražkovicích, zapojil do odboje i své bratry Josefa, Václava a Františka Tyce. Všichni čtyři sourozenci sehráli významnou úlohu jako spolupracovníci SILVERu A. Václav a Stanislav Tycové byli zatčeni 20. června 1942, František byl zatčen 28. června. Válku přežil pouze Josef Tyc, který byl po opakovaném pokusu o sebevraždu „zachráněn“ v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě. Stanislav Tyc byl popraven 2. července 1942 v Pardubicích.

Bartošová, Antonie,

Narozena roku 1896. Žila s manželem a malým Alfrédem až do roku 1926 ve Vídni, odtud se přestěhovali do Sezemic. Kontakty s vídeňským prostředím se stěhováním nezpřetrhaly a byly oběma větvemi rodiny udržovány i během válečného konfliktu. Ihned po přistání SILVERu A byla matka Alfréda Bartoše zapojena do činnosti skupiny. Ještě v březnu 1942 odjela Antonie Bartošová se svým druhem Ferdinandem Chárou za svojí sestrou Annou Vogtovou do Vídně. Spolu s Antonií Bartošovou byla zatčena i její druhá sestra Fanny Jirásková s manželem Vincencem Jiráskem. Všichni byli zastřeleni 2. července 1942 v Pardubicích.

Košťál, Arnošt,

26. 6. 1904 v Polici na Metují, v Pardubicích vychodil nižší gymnázium a posléze odešel na hotelovou školu do Drážďan, praxi absolvoval v Paříži a Londýně. Po svém návratu do Pardubic vedl hotel Grand, který si vedle hotelu Veselka pronajal jeho otec. V roce 1938 převzal „Erna“ Košťál vedení hotelu Veselka. V tomto hotelu zaměstnal na začátku roku 1942 J. Valčíka. Popraven byl 2. července 1942.

Stantejský, Miloš,

1. 1. 1920 ve Vrdech, po absolvování základní školní docházky pokračoval od roku 1935 na Vyšší hospodářské škole v Čáslavi. Jeho sestra se provdala za J. Černíka, majitele lomu v Ležákách a zde dostal na začátku války M. Stantejský místo účetního. Za spolupráci se SILVER A byl popraven 24. června 1942.

Kněz, Karel,

16. 2. 1899 v Nehodivě u Klatov, vyučil se obchodním příručím a v roce 1917 se účastnil bojů v Itálii. Po návratu z války vstoupil do sborů československého četnictva. Od roku 1922 do roku 1932 byl služebně přiřazen do Starého Kynšperku, okr. Cheb, mezi lety 1932-1934 působil v Chomutově. Do Vrbatova Kostelce byl strážmistr K. Kněz přidělen 5. července 1934. Po 15. březnu 1939 utvořil s blízkými přáteli odbojovou skupinu ČENDA. Zemřel 22. června 1942.

Laušman, Bohumil,

30. 8. 1903 v Žumberku, okr. Chrudim, studoval na Obchodní akademii v Chrudimi a působil na základní škole v Holetíně u Hlinska. Jeho studium na OA jej předurčilo k povolání bankovního úředníka. Mezi lety 1938-1939 se stal generálním tajemníkem Národní strany práce, v roce 1939 emigroval do Francie a posléze do Anglie. Zde zastával funkci místopředsedy Státní rady (předseda obranného výboru). Po válce působil jako ministr průmyslu a od listopadu 1947 se stal předsedou sociální demokracie. Pro komunisty byl nepohodlným politikem, unesen byl z rakouského exilu v roce 1953 a až do své smrti v roce 1963 vězněn. Byl tajně zpopelněn v pardubickém krematoriu.

Daluege, Kurt Max,

15. 8. 1897 Kreuzburg, vystu­do­valgymnázium a po skončené první světové válce, kde bo­joval na západní frontě, studoval v letech 1921-1924 stavební inženýrství na Technické univerzitě v Berlíně. Jeho rostoucí nespokojenost s poválečným stavem Ně­mecka jej přivedla k radikálním uskupením. Už v roce 1922 vstoupil do NSDAP a od roku 1926 převzal ve­lení SA v Berlíně. Jeho strmá politická ka­riéra chytla druhý dech po převzetí moci nacisty v roce 1933, kdy v rych­lém sledu politickými a policejními funkcemi dosáhl v roce 1936 hodnosti velitele pořád­kové policie. V dubnu 1942 dosáhl funkce Oberst-Gruppenführera, kterou se pyšnili pouze čtyři členové SS. V květnu 1942 ob­sadil post zastupujícího říšského protektora. V květnu 1945 byl K. Daluege do­paden britskými bezpečnostními orgány a následně předán do ČSR. 23. října 1946 byl v Praze popraven.

Frank, Karl Hermann,

24. 1. 1898 Karlovy Vary, stou­penec radikálních pravicových uskupení již od roku 1919, kdy se přihlásil do DNSAP (politické obdoby NSDAP). Až do poloviny 30. let 20. století byl po­měrně nevýraznou postavou sudetoněmeckého politického ži­vota. Jeho kariérní růst podpořil poslaneckýmandát Sudetoněmecké strany do Československého parla­mentuv roce 1935. On sám i jeho přívrženci měli hlavní podíl na rozbití Československé republiky v říjnu 1938. Následujícího roku byl povýšen do postu šéfa po­licie a říšského sekretáře v protektorátu Čechy a Mo­rava. Přestože tou­žil po hodnosti říšského protektora, ani po odvolání K. von Neuratha, K. Daluega, W. Fricka nebo smrti R. Heydricha vysněného cíle nedosáhl. Jeho brutalita jej přivedla k zodpovídání se před československým soudem v březnu až dubnu 1946. Popraven byl v Praze 22. května 1946.

Clages, Gerhard,

Narozen 26. 6. 1902 v Braunschweigu. Školní vzdělání měl na úrovni základní školy. V roce 1918 se dobrovolně přihlásil k pomocné službě a byl nasazen ve Švédsku. V říjnu 1918 vstoupil jako dobro­volník do váleč­ného loďstva a zde byl činný až do roku 1920. Mezi lety 1921-1925 byl zaměstnán u automo­bilové firmy v Braun­­schweigu jako obchodní zástupce. V této době, přesněji roku 1922, vstoupil do NSDAP a 1923 do SA. Poté, co byla činnost automobilky ukon­čena, získal práci na parníku firmy Hamburg-Amerika-Linie. Jako námořník tak navštívil oba americké kon­tinenty, východní Asii a plavil se i v Pacifiku. Od roku 1931 byl opět bez zaměstnání a to si našel cestu k pomocné policii (Hilfspolizei). Na doporu­čení svého nadřízeného byl v dubnu 1934 přijat k SS v hodnosti Untersturm­führer. V roce 1938 se dopustil přečinu proti řádu SS, který se táhl jako černá skvrna v jeho záznamech – nezažádal Himmlera o povolení ke sňatku, a přesto se oženil. Až dodatečně, a s důtkou, Himmler sňatek povolil. Rokem 1939 se stal velitelem pardubické služebny gestapa. Dalšího povýšení se dočkal až k prvnímu září 1940, a sice do hodnosti Obersturmführera. Dva roky poté, tedy 1. září 1942 se stal Hauptsturmführerem. Své poslední povýšení měl získat k 9. listopadu 1944. Dostal ho o něco dříve a to již 15. října, k datu svého úmrtí v budapešťských ulicích.

Feustel, Paul, 30. 7. 1899 – 18. 5. 1973 popraven v Lipsku

Ve válce byl už od roku 1917 a o dva roky později vstoupil k pomocné policii. Oženil se v roce 1927. On i jeho žena byli věřící katolíci, pevně ukot­vení na půdě nacionálního socialismu. V roce 1934 byl přijat k politické policii v Drážďanech. 21. 10. 1940 přišel ke gestapu v Praze a byl pověřen vedením ven­kovní úřadovny v Kolíně. Do NSDAP vstoupil v roce 1937 a do řad SS byl přijat až 20. 10. 1941. Za jeho vedení bylo několik desítek zatčených osob z oblasti Kolína převezeno do Pardubic a zde popraveno. V lese u Kolína nechal zastřelit nejméně 9 osob na počátku druhého stanného práva v roce 1942. 21. 6. 1943 povýšen do hodnosti Untersturmbanführera a 9. listo­padu 1943 povýšen na Obersturmbanführera. Dostal vyznamenání „Front­kämpfer“ a vzpomínkovou medaili na obsazení Sudet. Hodnocen jako dobrý úředník. Mezi jeho poslední oběti patří téměř dvě desítky zastřelených občanů na náměstí v Kolíně 7. 5. 1945. Po útěku do oblasti Saské Kamenice se postupně vypracoval ve strukturách SED jako vzorný pracovník a člen kádrové komise. Odhalen byl v roce 1971. Po rozsudku byl popraven v Lipsku.

Hardtke, Albert,

Narozen 21. 2. 1898 Frankfurt/Oder, evan­gelík z dělnické rodiny měl 16 sourozenců. Všichni byli ženatí či vdaní. Nikdo z nich nebyl členem NSDAP. Pět tříd prošel s vyznamenáním. Absolvoval dva se­mestry v Kielu a dva semestry VŠ kriminologické v Ber­líně. Stal se obchodním příručím. Prodával potraviny velkým fabrikám a továrně na mýdlo. Po večerech navštěvoval soukromou obchodní školu a přivydělával si jako podomní prodejce, z čehož platil účty za školu. V roce 1914 jeho otec narukoval a on se musel postarat o celou rodinu. Přestěhoval se do Berlína. V roce 1916 sám narukoval na zá­padní frontu, kde byl dvakrát raněn. Ještě do července 1920 byl u svého regi­mentu jako civilní zaměstnanec. Poté byl propuštěn a nastoupil k ochranné policii v Paderbornu. Musel sloužit nejméně 12 let včetně vojenského nasa­zení. V prosinci 1920 byl přeložen do Berlína a dostal se do revírní hlídkové služby a posléze k velení. Po absolvování policejní školy v Berlíně byl na vlastní žádost v únoru 1930 propuštěn. Do té doby se prý vůbec nezajímal o politiku a nebyl také politicky činný. Patřil k policejnímu spolku sociálních demokratů. S manželkou Markétou nemohl mít vlastní děti, proto si jedno dítě osvojili. V prosinci 1933 byl přijat ke kriminální policii v Dortmundu jako kriminální asistent. Zde pracoval do roku 1935. Toho roku byl poslán do Kielu. Zde studoval na vysoké škole trestní právo a trestní proces a pak byl jmenován k dráze komisaře. V roce 1936 opět přišel do Berlína. V říjnu 1937 byl zařazen jako kriminální komisař ke gestapu v Kielu. Údajně byli všichni policisté, kteří dosud nepatřili k NSDAP hromadně přijati k 1. květnu 1937. 1. listopadu 1938 se stal SS Obersturmführerem. 13. března 1939 se do­stal z Berlína přes Kiel, aby 15. března přešel přes Trutnov s Canarisem a patnáci muži. 16. března dorazil přes Heřmanice do Československa do Pardubic. Mezi lety 1939-1945 velel úřadovně gestapa v Hradci Králové. V červnu 1942 úzce spolupracoval s úřadovnami gestapa v Pardubicích a Kolíně. Popraven byl v roce 1946 v Hradci Králové.