Socha sv. Augustina

Historie

---

Dvojice protějškových soch sv. Augustina a sv. Jana Nepomuckého vznikla na počátku 40. let 18. století v dílně chrudimského sochaře Ignáce Rohrbacha (1691-1747). Sv. Augustin je ukázkou díla, které nezapře inspiraci ve východočeském působení Mikuláše Bernarda Brauna. Socha v životní velikosti stojí na oblaku položeném na spočívá soklu čtvercového průřezu s konkávně projmutými stěnami, který stojí na vysokém hranolovém soklu. Augustina doprovází po pravici putto na oblaku. Postava světce stojí ve výrazném kontrapostu s váhou na levé noze. V levici drží knihu, kterou si opírá o bok, pravou ruku má zdviženou. Vztahuje se k ní i pravice v kontrapostu stojícího putta oděného v bederní roušku. Církevní otec na sobě má biskupské roucho, jehož hluboce modelované záhyby posilují mimořádnou působivost díla, aniž by byly výrazně dramatické. Kvalitu sochy podtrhuje propracování obličeje obráceného k nebesům, jehož detaily prozrazují autorovo pochopení pro práci s kontrasty světla a stínu: mohutné nadočnicové oblouky, výrazný nos a propadlé tváře přispívají k dobré čitelnosti výrazu i při podhledu z výšky očí diváka. Kompozičně socha obměňuje v menším měřítku schéma, které Rohrbach použil na soše sv. Vavřince v Heřmanově Městci (1734). Jak uvádí Martin Pavlíček, je sv. Augustin sochou vysoké kvality, působivou vyrovnaným dojmem, kompoziční precizností a měkkostí provedení. Kvality díla jsou patrné i přes poškození působením počasí.