Socha sv. Jana Nepomuckého

Historie

---

Sochu sv. Jana Nepomuckého vytvořil ze škrovádského pískovce pardubický sochař Jakub Teplý (1729-1802) kolem roku 1765. Byla určena pro dřevěný most přes vodní příkop pardubického zámku. Pro sochy předního českého zemského patrona sv. Jana Nepomuckého jde o typické umístění. Jeho sochy se na mostech objevují pravidelně na památku tragického úmrtí světce, který byl v roce 1393 svržen z pražského kamenného mostu do Vltavy. Na val nahrazující starší most byla socha přemístěna v roce 1805. V roce 2005 byla restaurována. Na nízkém kvadratickém soklu s vydutou čelní stěnou stojí vysoký volutový podstavec. Jeho boční stěny jsou zdobeny nízkým reliéfem. Na přední stěně soklu je naopak reliéf vysoký a hluboce prořezávaný, svým pojetím prozrazující příbuznost Teplého dřevořezbám. Ve středu soklu je kartuše se světcovým atributem mostu. Na soklu spočívá nízký podstavec s rokajovou kartuší, po jehož levé straně se nachází dvojice hlav cherubů v oblacích. Světec je zpodobněn v životní velikosti. Kompozice postavy v kontrapostu s váhou na pravé noze umně zohledňuje protějškovou sochu sv. Františka z Pauly. Je oděn v kanovnickém rochu, biret drží sejmutý v levici. Pravou ruku si tiskne k hrudi a doprava skloněnou hlavou s pro Teplého typicky přivřenými víčky hledí na diváka. Zklidněný postoj a až klasicky ztvárněné roucho kontrastují s emotivním dramatem ve světcově tváři. Právě pro věrohodné vyjádření niterného života patří socha sv. Jana Nepomuckého k předním pracím Jakuba Teplého.