Socha sv. Jana Nepomuckého

Historie

---

Socha sv. Jana Nepomuckého vznikla snad v dílně chrudimského sochaře Ignáce Rohrbacha (1691-1747), který patřil k čelným šiřitelům odkazu vrcholně barokního sochařství Matyáše Bernarda Brauna. Vznikla jako protějšková k soše sv. Augustina po roce 1740. Současné umístění je zřejmě druhotné, původně byly sochy nejspíš umístěny uvnitř areálu kostela Panny Marie Sedmibolestné, za zdí, jak naznačuje indikační skica stabilního katastru (1839). Sv. Jana Nepomuckého zobrazoval Rohrbach vzhledem k popularitě světce opakovaně. Dílo u pardubického „kostelíčka“, jak lokalitu označují místní, patří ke zklidnělým variacím tématu. Světec stojí oblaku spočívajícím na hranolovém soklu završeném nad korunní římsou nižším kubickým soklem s dovnitř projímanými stěnami. K modlícímu se Nepomuckému se sepjatýma rukama, stojícímu v kontrapostu s váhou na pravé noze a s výrazně vlevo vytočenou hlavou, se upíná na oblaku stojící putto v bederní roušce, který světci nese krucifix. Nepomucký je zachycen v kanovnickém oděvu s biretem na hlavě. Oproti Rohrbachově sečské soše sv. Jana Nepomuckého je pardubická varianta klidnější, méně dramatická. Pohled, jímž se Nepomuk obrací ke krucifixu, vyjadřuje smířlivé přijetí mučednické smrti, a modelace přehledně formované drapérie je klidnější a měkčí. Nenajdeme zde ani pro Rohrbacha jinde typické zaujetí jednotlivými svalovými skupinami. Tyto rozdíly oproti Rohrbachovým dalším sochám naznačují, že mohlo jít o dílenskou práci, přesto velmi dobrou.